Sedm druhů inteligence

Lidé s tímto druhem inteligence se výborně učí vše zahrnující pohyb, například sporty nebo tanec. Často mají tzv. pohybovou paměť – pamatují si věci skrze své tělo spíše než obrazy nebo slova.

Pro takové osoby se nejvíce hodí kariéra sportovce, herce, chirurga, stavitele nebo vojáka.

Tato inteligence se projevuje v mezilidských vztazích a při jednání s jinými lidmi. Lidé s vysokou interpersonální inteligencí bývají extroverti, citliví na náladu ostatních a dobře pracují ve skupině.

Tyto osoby najdeme zejména mezi politiky, manažery, učiteli, obchodníky a sociálními pracovníky.

Popisuje, jak dobře umí jedinec zacházet s jazykem, vyjadřovat se (i písemně), jak rychle se učí nový jazyk, apod. Lidé s vysokou verbálně-jazykovou inteligencí jsou dobří v psaní, čtení, vyprávění příběhů a učí se nejlépe čtením, psaním poznámek, posloucháním a diskusí.

Stávají se často spisovateli, učiteli, právníky, filozofy, básníky nebo novináři.

Tento druh inteligence zahrnuje numerické schopnosti, tzv. kupecké počty, ale i abstraktní myšlení, schopnost logické analýzy a logického usuzování. Blíží se nejvíce tomu, co označujeme „tradiční“ inteligencí.

Lidé s tímto druhem inteligence se hodí na vědce, matematiky, ekonomy, inženýry či lékaře.

Tato oblast se týká introspekce a sebereflexe. Tito lidé bývají často introverti a raději pracují sami. Jsou si vědomi sami sebe a schopní dobře porozumět vlastním emocím a motivacím. Nejlépe se učí, když se mohou věnovat problému v klidu sami.

Je pro ně vhodné povolání filozofů, psychologů, teologů, spisovatelů nebo vědců.

Osoby s vysokou vizuálně-prostorovou inteligencí jsou dobří ve vizualizaci a mentální manipulaci objektů. Lehce řeší puzzle či hlavolamy. Mají dobrou vizuální paměť a také orientaci.

Hodí se pro ně zaměstnání například umělce, inženýra nebo architekta.

Tento druh inteligence zahrnuje poslechové schopnosti, cítění rytmu a hudby. Takto nadané osoby mají dobrý hudební sluch, někdy dokonce absolutní. Jsou dobří ve zpěvu, hraní na hudební nástroje nebo skládání hudby. Při učení si rádi pouštějí hudbu na pozadí.

Stávají se zpěváky, hudebníky, skladateli, dirigenty nebo i řečníky.